Parapiče – přehled řad a jejich použití
Rukávové nášivky výsadkových jednotek ČSLA
Přehled rukávových nášivek výsadkových jednotek ČSLA od zavedení v roce 1949 až po zánik ČSLA v roce 1992.
První tkaná para nášivka (1949–1964)
První rukávový znak oválného tvaru – tzv. vajíčko – byl zaveden Věstníkem ministerstva obrany č. 24/49 v roce 1949 k odlišení čs. výsadkových jednotek od ostatních druhů vojsk. Nášivka je bílé barvy, ovál se znakem padáku je hnědé barvy. Nosila se nad levým nadloktím blůzy vz. 60, případně i na blůze vz. 19.
Rukávový znak kosočtvercového tvaru byl zaveden u 22. výsadkové brigády v roce 1964 – od té doby byl oválný znak postupně nahrazen kosočtvercem.
Fotogalerie
První řada (1960–1980)
První řada kosočtvercových para nášivek používaná přibližně v letech 1960–1980. Ovál, ve kterém je znak padáku, je hnědé barvy. Nášivka je tkaná a podšitá filcem.
Fotogalerie
Druhá řada (1980–1988)
Druhá řada para nášivek používaná v letech 1980–1988. Ovál, ve kterém je znak padáku, je bílé barvy. Nášivka je tkaná a podšitá filcem.
Fotogalerie
Třetí řada (1988–1992)
Třetí a poslední řada para nášivek ČSLA používaná v letech 1988–1992. Ovál, ve kterém je znak padáku, je hnědé barvy. Nášivka je ze silonu – oproti předchozím řadám není tkaná ani podšitá filcem.
Informace o letech používání jednotlivých řad para nášivek jsou pouze informativní – jsou známy případy, kdy tomu tak nebylo. Například v letech 1995–96 při mírové operaci IFOR používali silonové nášivky (poslední řadu) příslušníci 44. výsadkového průzkumného praporu z Bechyně.
Fotogalerie
Použití para nášivek – barevné rozlišení
Rukávový znak kosočtvercového tvaru byl zaveden u 22. výsadkové brigády v roce 1964. Označení praporů barvami bylo zavedeno především pro usnadnění orientace výsadkářů na ploše vysazení při seskoku více jednotek.
Původní rozlišení (22. výsadková brigáda)
Po zrušení 22. výsadkové brigády a jejím přeorganizování na 22. výsadkový pluk (1969) se význam barevného označení změnil. Stejně tak u divizních průzkumných praporů (výsadkových rot) se significance barevného odlišení lišila. Nebylo však nikde ujednoceno, co měli rozlišovat – bylo to spíše folklór a každý velitel roty si jejich použití vykládal po svém.
