Armádní zkoušky UTON vz.75

Jedním z klíčových testů byla statická pevnost spoje čepele a rukojeti. Na elektronickém trhacím stroji ZWICK byla gumová rukojeť stahována z čepele silou.

Výsledek: I při zatížení 2 000 N (cca 200 kg) nedošlo k uvolnění čepele. Podmínka technických specifikací byla splněna na jedničku.

Zkoušky ohybem probíhaly jak při pokojové teplotě (+23 °C), tak v extrémním mrazu (−22 °C za použití suchého ledu).

Kritické zjištění: Čepele se sice nezlomily hned, ale k lomu došlo vždy ve stejném místě — v místě vyraženého čísla série.

Důsledek: Ražba čísel vytvořila v oceli tzv. vrubový efekt, který snižoval pevnost. Protokol proto doporučil přemístit číslování do středu čepele a razit jej podélně, aby se zvýšila odolnost.

Protokol detailně rozebírá chemické složení použitých ocelí:

• Čepel: Použita nerezová ocel 17029. Laboratorní analýza tehdy zjistila obsah uhlíku těsně pod spodní hranicí předpisu.
• Pilka: Použita ocel 14180.
• Tvrdost: Čepele dosahovaly tvrdosti 50–58 HRC, což odpovídalo spodní polovině tehdejšího předpisu. Pilníky byly tvrdší, až 60 HRC.

Armáda testovala i plochý šroubovák na konci pilky. Ten byl namáhán krutem pomocí momentového klíče.

• U první testované pilky došlo k deformaci při momentu 20 Nm a k lomu při 25 Nm.
• U ostatních vzorků docházelo k vyklouznutí šroubováku z drážky kvůli jeho klínovitému zbroušení.

Závěr: Přestože se objevily drobné vady, pilka jako celek z hlediska pružnosti a odolnosti vyhověla.

I přes zjištěné dílčí nedostatky — jako byly drobné rozměrové odchylky nebo vliv ražby čísel na pevnost — laboratoř konstatovala, že útočný nůž vz. 75 vyhovuje a vlastnosti první série NU-75 jsou pro armádní účely dostačující.

Právě tyto testy a následné drobné úpravy v technologii výroby stojí za tím, že se z UTONu stal nůž, který v české armádě slouží dodnes a stal se legendou mezi sběrateli po celém světě.