Jak vznikl MIKOV

Dlouho před tím, než vznikl MIKOV, byla malá podhorská obec Mikulášovice na severu Čech – tehdy německy zvaná Nixdorf – jedním z nejvýznamnějších center nožířského průmyslu v celé Evropě. Před druhou světovou válkou se zde vyrábělo téměř čtyři tisíce různých modelů kapesních nožů, které putovaly na trhy do celého světa – do Anglie, Francie, Ameriky, na Balkán i do Sovětského svazu.

Místní továrny byly svého druhu legendy. Franz Frenzel – founded 1870 – nabízel přes 1 380 modelů. Ignaz Rösler's Söhne vyráběl 800 až 900 vzorů, Julius Pilz synové dalších 500 až 600. K nim se přidávaly továrny Drasche, Knoth, Dittrich, Richter a desítky dalších dílen a domácích provozoven, jež kooperovaly s velkými závody. Téměř v každém domě v Mikulášovicích se brousil nebo montoval nůž.

Odborné zázemí zajišťovala přímo v obci Fachschule für Metallindustrie – odborná škola pro kovodělný průmysl, která vychovávala generace nožířů znalých svého řemesla do nejmenšího detailu.

Druhá světová válka a její důsledky přinesly do Mikulášovic radikální zlom. Po 5. května 1945 byly na základě dekretů prezidenta republiky zkonfiskovány všechny německé podniky a jejich majitelé vysídleni. Výnosem Zemského národního výboru ze dne 18. června 1945 byla do továren zavedena národní správa.

Firmy jako Ignáce Röslera synové, Julius Pilz synové, Franz Frenzel, F. J. Frenzel, V. Drasche či Jakob Ditrich přestaly existovat pod svými původními jmény. Místo zkušených majitelů – mistrů svého řemesla, kteří celý život zasvětili výrobě nožů – přišli národní správci, úředníci a ředitelé bez odborné nožířské kvalifikace.

Výsledek byl zdrcující. Jak zaznamenal dobový dokument z roku 1948:

„Dnes možno říci, že nejméně 4/5 nožířského průmyslu v Mikulášovicích je úplně zničeno a zbývající pětina nedostatečně vegetuje bez odborného řízení."

Rozsáhlá domácí výroba, síť malých dílen a polotovárních provozoven – to vše vzalo za své. Z bohaté předválečné průmyslové tradice zůstaly, slovy tehdejší zprávy, jen „hromádky starého železa".

Konfiskované závody přešly pod národní podnik SANDRIK, jehož ústředí sídlilo v Bratislavě. Jenže vzdálené vedení bez znalosti místních poměrů a bez nožířských odborníků situaci jen zhoršovalo.

Do tohoto chaosu vstoupilo Společenstvo nožířů a puškařů, které vyslalo do Mikulášovic svého pověřence – Emanuela Famíru, zkušeného odborníka a výtvarníka, jenž se stal klíčovou postavou záchrany místního průmyslu. Jeho úkoly byly jasné:

• zapracovat české a slovenské dělníky místo odsunutých německých specialistů
• obnovit odborné školení osazenstva závodů
• zavést normalisaci a typisaci výroby kapesních nožů
• vytvořit Výzkumný a plánovací atelier Společenstva nožířů

Famírovy zprávy z let 1947–1948 jsou nemilosrdně upřímné. Píše, že na závodech není „ani půl procenta nožířských odborníků Čechů", že se nevyrábí „ani jedna desetina předválečné kapacity" a že kvalita vyráběných nožů je „úplně bez kvality". Přesto se mu podařilo v závodě Julius Pilz synové rozběhnout systematické školení, zavést specialisaci výrobních úkonů a připravit podklady pro normalisaci celé výroby.

Z popela válečných konfiskátů, přes turbulentní poválečná léta národní správy a centrálního plánování, se postupně rodil nový podnik. Továrny, které dříve nesly jména Rösler, Pilz, Frenzel či Drasche, se sloučily v jeden celek.

Tak vznikl MIKOV – národní podnik Mikulášovice, který navázal na více než stoletou tradici nožířského řemesla v tomto kraji. Název je odvozen přímo od místa vzniku: MIkulášovice KOVoprůmysl.

Do roku 1957 již MIKOV fungoval jako plnohodnotný národní podnik, spolupracující s dalšími subjekty na normalisaci a modernizaci výroby kapesních nožů. Nesl v sobě dědictví všech těch firem, jejichž ceníky nabízely tisíce modelů a jejichž výrobky znal svět od Londýna po Tokio.

Příběh MIKOVu je příběhem kontinuity navzdory všemu. Továrny v Mikulášovicích přežily válku, přežily poválečný chaos, přežily likvidaci soukromého vlastnictví i odchod německých mistrů nožířů. Přežily, protože řemeslo samo – znalost oceli, broušení, montáže, kalení – se předávalo dál, od člověka k člověku, od mistra k učni.

MIKOV dnes pokračuje v tradici, která sahá hluboko do 19. století. Každý nůž vyrobený v Mikulášovicích nese v sobě kus tohoto příběhu.