Sportovní boty pro parašutisty

Tyto boty, které byly vyvinuty pro sportovní parašutisty v první polovině padesátých let, byly zhotoveny jako ochrana nohou, hlavně kotníků a nártů nohou sportovních parašutistů, kteří v tehdejší době prováděli seskoky padákem na čtvercových a postupně na kulatých padácích. Tyto padáky měly velkou dopřednou rychlost a také velkou rychlost klesání, které se dalo na těchto padácích stěží ubrzdit a tak docházelo k velkým pádovým rychlostem při přistávání. I přes nacvičené a prováděné parakotouly dostávaly právě nohy dost „zabrat“.
Podstatou těchto bot je vysoká podrážková podpěra z korku, která je lehká a velmi dobře drží „fazonu“ chodidla a tím ho stabilizuje, protože je neohebná a podrážku tvoří ještě navulkanizovaná pryžová podešev. Celý svršek boty je ušitý z vypracované pravé kůže – hovězinky a navíc ji tvoří svislé polštářky, které dokonale fixuji celou dolní část nohy až po achilovou šlachu. V zadní patové části je také šněrování podložené rovněž „jazykem“ jako přední část a které dobře uzavře patu nohy a při pečlivém zašněrování předního šněrování je noha parašutisty velmi dobře chráněná proti tvrdým dopadům. Špička boty je pevná, těžko promáčknutelná. Nevýhodou této obuvi bylo, že se v ní těžko chodilo, protože byla neohebná ve střední části, ale to byl důsledek vývoje této obuvi pro zabezpečení a ochranu nohou parašutisty při dopadu na zem. Tato obuv byla zavedena a rozšířena mezi sportovními parašutisty v tehdejším Svazarmu a jednotlivých paraklubech a rovněž v ASD (armádní sportovní družstvo). Všichni tehdejší reprezentanti para na mezinárodních závodech a mistrovstvích světa je používali s úspěchem dlouhá léta a obuv se vyráběla v tehdejším výrobním družstvu Snaha Praha na zakázku v několika barevných odstínech. Běžně byla barva hnědá, černá ale pro ženy byla i bílá. Postupně se používaly v armádě u rot hloubkového průzkumu, byly jako sportovní materiál a byly pro vojáky z povolání – výsadkáře ještě v osmdesátých letech. Teprve přechodem na padáky typu křídlo se přestaly používat, kdy přistávací manévr byl již jinak, než prudkým dopadem na zem. Počátkem osmdesátých let tyto boty již uměl „vyrábět“ pouze jeden starý obuvník – švec v Praze, kterému se musela při objednávce obkreslit chodila jako šablony. Na vyrobení se čekalo několik měsíců a ceny na tehdejší dobu byla vysoké, stály kolem 700,- Kčs (korun československých). Ovšem kdo je měl, byl ten in a správný parašutista.